Duben 2015

I'll be okay, just not today

28. dubna 2015 v 12:23 writing
Ahoj. Dneska jsem si připravila seznam nejsmutnějších věcí v životě:
  • Máte dobrou práci, koupíte si vysněné boty za spoustu peněz a pořídíte si vysněný telefon. Pak na to koukáte a dojde vám, že jste byli šťastnější, když jste pracovali za pokladnou v albertu za pár drobných někde na pochybném sídlišti. Že jste byli dokonce šťastnější i tehdy, když vám doma nešla elektřina a museli jste 2 měsíce bydlet u dědy, anebo tehdy, když jste museli 3 měsíce spát na gauči, protože jste neměli vlastní postel.
  • Not talking to someone you used to talk to everyday, 25 měsíců
  • Vědět, že to bude v pořádku a možná i lepší, ale stejně brečet.
  • Brečet při probuzení. Ne, že byste chtěli, ty slzy prostě přijdou samy, jen tak.
  • Být na něco TAK navyklý
  • Vědět, že to dává kompletní smysl a že je to správné, ale přesto brečet.
  • Love someone too much to hate them for breaking your heart.
  • Přijet naotočku na kolej najíst se mezi prací a školou a pak zjistit, že vlastně nemáte hlad.
  • When someone makes you feel like you are on top of the world but you forgot your parachute and you hit the ground too hard
  • When he's too young and he fucks up because there is too much living to do
  • Flashbacky. Ta nejpříšernější věc ze všech. Flešbeky s mísou plnou malin a palp fikšn v obytňáku.

Ještě, že mám kamarády, kteří mi řeknou ''Aspoň ses podívala do Francie''

A true relationship is two unperfect people refusing to give up on each other

19. dubna 2015 v 21:44 writing
Dneska jsem byla běhat kolem řeky ve Frýdku-Místku. Měla jsem to v plánu asi 3 roky.
Potřebuju si vybrat téma bakalářky !!!!!!!!!!!!!!!!!
Už to mám v upozorněních tak dva týdny. Se třemi vykřičníky. A pořád to se mnou nic nedělá.
Potřebuju roše rany.
Již brzy budu tetka. Tetka Barka.
Zítra jedu do Pražky.
Je tam výluka tramvaje č.9, která se mi vůbec, ale vůbec nehodí.
Koukáme s brachou na Třinec - Litvínov.
Ne - ko - neč - né


Nothing kills you like your mind

15. dubna 2015 v 22:13 writing
Něco vám řeknu. Věkový rozdíl smrdí. Vztahy na dálku taky smrdí. Mám novou práci. Můj kluk je v pubertě a začíná mu docházet, že nejsem jediná rybka v moři. Smutné. Dneska jsem udělala 15 000 kroků. Ono je asi hodně zdravé si takhle uvědomit, že nic není na věky a že se v životě naskýtá spoustu různých možností, ale po takové době, kdy mě ani nenapadlo, že by se něco mohlo stát. Takovej je život žejo. Proč jsme se ale nemohli potkat třeba trochu později, až by už byl trochu vybouřený?