Prosinec 2014

I need to let chu go

18. prosince 2014 v 23:32 writing
Zítra vstávám v 5:30.
Je 23:16
Musím se sbalit.
Proto poslouchám imagine dragons a píšu na blog.
A taky poslouchám Christinu Aguileru jak mi zpívá do ouška our love is gonnnne
a taky say something im giving up on you
Vánoční čas je stopro ideální na to dostat kopačky anebo je někomu darovat.


Ahoj

17. prosince 2014 v 23:28 writing



Fuck it fuck that

8. prosince 2014 v 22:08 writing
Dneska jsem šla z toalety v Rajské budově a běžela za mnou nějaká slečna s iphonem a říkala ''is it yours??'' ale já řekla ne :(((
don't let it break you
no matter how hard it gets
don't let it break you
Uz 6 dní čekám na výsledky ze statistiky
poslouchám The Fray a moc nevím, proč to dělám
asi si libuju v duševním sebepoškozování se
taky poslouchám další písničky o kterých vím, že mě zničí
say goodbye in the pouring rain i'll break down if you walk awaaaay
hledám v sobě skrytou vnitřní sílu
Nesnáším rozmazlená děcka, která mají od všeho jen to nejlepší, ale vůbec si toho nedokáží vážit.
Amen
(update pro starající se miláčky:***: není to tak hrozné jak se zdá a mám váás všechni ráda!:D)


Have you ever been so sad that it physically hurts inside?

7. prosince 2014 v 9:22 writing
Když se těším 14 dní domů a pak to tady dopadne asi tak nejhůř, jak může. Přemýšlím, jakou teď mám ještě životní jistotu a nepřicházím na nic. Je to fakt smutní, kdiš s něčím na 100% počítáte už navždy a pak zjistíte, že máte smůlu. A pak děláte, co můžete, ale vlastně už nemůžete. Nejhorší je, když to udělá někdo, kdo mě vlastně naučil citlivosti a před kým jsem byla jen hromada sarkasmu a cynismu. Jak se s tím mám teďka sakra vypořádat? Napíšu knihu Jak se nechat psychicky ojet


dnes ráno:


CONCLUSION:


Momenty štěstí

2. prosince 2014 v 20:38 writing

Má první kontingenční tabulka v excelu spatřila světlo světa a pak kontingenční tabulka s anovou! Ohhhh
Když jsem šla na přednášku pro zájemce o Erasmus, uviděla jsem tramvaj a řekla jsem ''jééé tramvaj''. Po celém dni konečně začaly jezdit, což ve mě vykřesalo jiskru naděje ohledně toho, že můj čtvrteční Regiojet by snad taky mohl jet. Pak jsem šla do školy teda pěšky, protože ačkoli v protisměru jsem potkala tramvají 5, v mém směru ani jednu, ale celou dobu jsem měla v srdci blažený pocit. Cestou ze školy mi ani nevadilo, že to v té tramvaji smrdí, protože prostě jela, co víc si přát, hmmm??
Zjistila jsem, že na Universitat Pompeu Fabra se neplatí školní!
Utekla jsem z účetnictví o 45 minut dřív a cestou na autobus jsem si užívala padající sníh - V PRAZE!!! (no dobře trochu kecám, byla mi hrozná zima:D)
Jako první z naší skupiny účetnictví jsem dosáhla 10 bodů za aktivitu :D like a boss
Nonic, jdu se učit, zítra píšu statistiku a potřebuju hodně bodíků.
A pozítří nastane nejšťastnější moment ze všech, kdy si budu zpívat Im comming home Im comming home tell the world Im comminnnnnnn