Prosinec 2013

Do something instead of killing time. Because time is killing you

29. prosince 2013 v 22:59 writing
Rok 2013 byl supr.
V lednu jsem dělala přijmačky na architekturu v Brně, kde jsem nepochopila zadání architektonického úkolu, tak jsme pak aspoň zašly na nákupy do Olympije žejo. Pak nám doma prasknul bojler, když tata nebyl doma, takže jsme se sestrou vylívaly horkou vodu ze zatopeného sklepa a pak taky studenou vodu a pak hodně ledovou vodu, to už bylo později, kdy jsem si myslela, že je voda zastavená, mezitím co jsem ji pustila na plné pecky, hihi, chybička se vloudila. Pak jsem jela na přijmačky na architekturu do Prahy a cestou v leo expressu mi poprvé napsal Pepik. ČVUT se mi asi dost líbilo, ale to už je jedno, protože jsem to taky zvorala, asi ve mě není skrytý architekt a to ani hodně skrytý. Začli jsme si s Pepikem psát každý den, nedal mi ani chvíli klidu!!!

V únoru jsme jeli za tetou do Plzně, nonstop jsme jedli, nějaké ty nákupky, vrátili jsme se do Ostravy jako koule a jeli jsme na narozeniny ke strejdovi, kde se z nás staly megakoule.
V březnu mi začalo docházet, že mě mekáč hrozně vysiluje, především, když jsem se snažila dát kuřecí strips do krabičky a spálila jsem si u toho ruku o ten koš ve kterém se to smaží. Tak jsem řekla Martinovi Janešíkovi Martine, čeho je moc, toho je příliš, takhle jsem se na něj podívala
a dopracovala jsem posledních pár směn. Po té poslední jsem si nalakovala nehty a jela jsem se sexy kundou Golkou do kina na horor. Tu noc hrozně pršelo a pak se to proměnilo ve sníh a sněžilo jako prase a autobusy si nevěděly rady s cestou do Skalice. V dubnu vůbec nevím, asi jsem pohoršovala lidi svými pedofilními sklony.Taky jsem psala první ZSV scia a začalo mi pomalu docházet, že to nebude moje parketa.V květnu jsem se začla učit na maturitu.

Jezdil za mnou Pepik, který bulal školu. Poslední ráno před maturitou jsem se odstěhovala ze Skalice, myslela jsem že na pár dnů, ale ono asi vždycky není všechno tak, jak bych chtěla. Se smutkem v srdci jsem odmaturovala se samýma jedničkama, díky Kvílení od Ginsberga a Our town and region. V červnu jsem jela do Prahy na přijmačky na Mezinárodní obchod na Vše, v místnosti se nedalo dýchat, ale samozřejmě jsem to zvládla, protože jsem hvězda, tak jsme měli se Sjudou dobrou náladu a byli jsme šťastni, že nás vzali, on to oslavil pivama a já mangovým džusem v regiojetu. Pak jsem si hrála na finančního poradce, párkrát jsem se svezla v beemvečku a užívala jsem si bez mekáče. V červenci jsme jeli s Pepinkem na romantický výlet do Prahy, na zápis na VŠE, moji almu mater.. Myslím, že mě pěkně sral můj taťka. Přestěhovali jsme se konečně od dědy, kde jsme do té doby živořili, a to do Místku do pátého patra. V srpnu měla sestra dvacet. Taky jsme se s Pepčou protahovali plotem, abychom mohli vniknout na školní hřiště. ( a co jsme tam dělali?:O )


V září si užívám posledních pár dní ''doma'', kde vlastně ani nemám svoji postel. Pak se stěhuju na kolej, kupuju si opencard, učebnice a trička v háemku a nemám peníze, zato mám deprešn. V říjnu mám 19 let. Otec mi zase nepopřál, stejně jako rok předtím. Teda vlastně myslím, že letos to byla esemeska. Jsem na víkend doma a spím u Pepinka, který mi upekl oříškovou bábovku. Mama mi objednává postel a taky slaví 40, už je to velká holka. Pracuju v rembrandt donuts, kde vlastně skoro nic nedělám, jen ujídám mraženou drobenku, anebo upečenou drobenku, podle toho, jaká je zrovna k mání. Na konci měsíce pracuju v albertu jako kešr. Přijede za mnou Pepiček a mám nejkrásnější víkend evr. Jdem na procházku na pražský hrad, kde volím ve volebním okrsku č.1 a to Andreje, protože taky vystudoval MO na VŠE. Pořád jíme vybrané speciality, třeba bagetu se sušenou šunkou od Paula, pak od tama vycházíme a potkáváme Na Příkopech Karla Schwarzenberga. Pepik jde nakupovat do Topmana, zaleze do kabiny a jen si zkouší všechno, co mu přinesu a od té doby je ještě větší sexouš, než kdy dřív.

V listopadu pracuju pořád jako kešr. Je to hrozná práce, ale sehnat brigádu v Praze není zas tak lehké, jak by se mohlo zdát. Občas po směně brečím a hněvám se na otce. V prosinci pracuju jako kešr taky v Tesku a Makru, suprčupr změna (ne). Pepik měl přijet, ale nakonec mi místo sebe posílá balík s 50 skořicovými čaji harney and sons, milostným dopisem, vanikovými rohlíčky a lineckým. Pak mi volá sestra, tak ji říkám, že jdu do metra, ať mi zavolá potom, tak mi říká jjjj, ale je to důležité. A pak mi volá a říká mi, že můj dům ve Skalici už není můj dům, ale že ho chce dlouhovlasá Němka. Tak jí řikam, aha. Takže už tam nikdy nebudu spát, ani ve svoji posteli ani na gauči u krbíčku, a taky se nebudu věnovat své nejoblíbenější prokrastinační činnosti, sekání trávy, nebudu jezdit autobusem č.8, nebudu se opalovat na zahradě a tisíc dalších věcí, které mi jistě budou chybět, protože to byl můj dům 19 let a tak prvních 15 pro mě byl absolutně bezchybný, protože to tam mamča ještě držela pohromadě, ale pak se to začalo hroutit až to dopadlo tak, jak to dopadlo. End of this fakin sad story. Eeeee udělám zápočet z ruštiny pro ekonomy, protože jsem padla Siarhei Harbitskemu do oka a pak taky zápočet z angličtiny, kupuju sestře rozjasňovač MAC, pro který jsem dřela jako kůň, píšu písemku z mikroekonomie (později se dovídám že na 11 z 11 možných bodů) a cestou ze školy na kolej umírám štěstím, protože vím, že po 4 naprosto nekonečných zničujících ubíjejících týdnech v Praze mě konečně čeká cesta domů. Doma si dávám salátek s lososkem a zapečené těstovinky (luxus, který si na koleji nemůžu dovolit) a jedu do Paskova udělat svůj život kompletní. Pak dostávám supr vánoční dárečky, jim cukroví jako divá, jím všechno jako divá a upadám do kómatu z přejezení a tam jsem ještě furt.