Listopad 2013

Work hard dream big

20. listopadu 2013 v 22:43 writing
Napsala jsem snad dobře management, matiku a mikroekonomii a dostala jsem 8 z 10 v angličtině, užila jsem si rozklad na parciální zlomky na přednášce z matiky (:D), taky hodinu postodpoledního spánku a pak se mi podařilo uvařit vajíčko přesně tak, jak to mám ráda a pak mi volal otec a všechna moje dobrá nálada odešla, asi někam na procházku do Kunratického lesa. Skoro nejhorší věc na světě je, rozbrečet se otci do telefonu a ta úplně nejhorší věc je, když se on rozbrečí taky. Hahaahahhha. Promiň jsem narušená.

Zítra jedu domů, hrozně se těším.
Nejkrásnější věc je, když v regiojetu řeknou Vítejte v Ostravě. Další super věci:
- když dostanu na něco chuť, sjedu osm pater a prostě si to koupím
- míchat 2 hodiny mixit müsli a zapomenout na pomeranč :(
- mít milující sourozence, kteří se radí, co mi uvaří
- mít bratra, který řekne, že nesmí zapomenout na dezert
- a v kroužku robotika si pájkou připájí měď na prstik:D
- chleba ve vajíčku
- mít někoho, kdo mě už zítra obejme so tight, že all my broken pieces will stick back together
- a plánuje, čím vším mě vykrmí,
- a dá mi na cestu do Prahy dva brumíky, 46 holandských waflí a cookie s bílou čokoládou a oříšky

Jednoho krásného dne si koupím všecku krásu světa (jako třpytící se ponožky, sukně, svetry + zásobu černých skinny kalhot + hezké bytové dekorace + čaje harney&sons + avokádovník + stroj na pribiňáky + všechno ostatní co mě napadne) a odstěhuju se s Josefkem na samotu, kde budeme chovat kozenky, jíst kozí sýr a klobásy, vařit si 51,5 cm dlouhé špagety, lenošit a dívat se na tv active (....)


One day someone is going to hug you so tigh, that all of your broken pieces will stick back together

9. listopadu 2013 v 23:04 writing
Můj život je z jedné stránky taková tragikomedie, kdy nevím, za co si koupím jídlo, mama chce vyhnat sestru z bytu, častěji vidím taťku od Pepy, než toho svého, celý víkend strávím v triku Jsme tu pro Vás, na chodníku po mě pořvávají cigáni, protože se s nimi odmítám bavit, mívám nostalgické chvilky, vzpomínám na 22.květen, na to úplně poslední ráno doma a plakám..., ale z té stránky, kde je Josefik, je to ten nejkrásnější život evr, plný smíchu, oříškové s láskou pečené bábovky, wafliček, praskací milky a pusinek.
To je tak všechno. Jo, mám 9 bodů z 11 z mikroekonomie a bodík za aktivitu, heheč. Taky píšu seminárku do managementu a umírám u toho utrpením. Zítra jedu do Prahy, hrozně se netěším.