Únor 2013

Hvězdné nebe nademnou a mravní zákon ve mně

28. února 2013 v 21:09 writing

Neumím zsv.
Dnes svítilo slunce.
Zítra mám do desíti. Jsem tam taky celý víkend. It makes me feel like homer nahoře.
Navíc pořád nemám břišní svaly, protože jím bílou čokoládu a smetanové brambory.

Roses are red, i love your ass

26. února 2013 v 18:19 writing
Potřebuju koupit na čtvrtek 4 krát papír A2, pak na to nakreslím nějaké hnusy, na VŠB mi řeknou ,,hnus,, a já pojedu nakupovat do Karoliny, geniální plán žejo. Půjdu do Prahy na finance a učetnictví na průměr z matiky, jsem o něco klidnější, ale stejnak nemám ráda učetnictví, zní to strašně. Řeknu jim, muj průměr z matiky není čistá dvojka, je to lepší dvojka, Dana vám to potvrdí, dokáže vám to, matematickou indukcí. Nebo důkazem sporem.
Teďka si jdu uvařit čaj, něco se naučit, pocvičit nějaké sun solutations a pak budu mít božskou večeři, ve dvou. Tata chrápajíc leží na gauči a já to jim u stolu. Koupila jsem si úžasné těstoviny, které se dají dát na prsty jako prstýnky, ale to asi dělat nebudu.
Joo můj kluk ze čtvrtáku má ruku v sádře, na podzim chodil do mekáče s rukou v sádře a já mu prodávala milkšejky a říkala jsem si sakra on je tak super, proč se na mě nikdy ani nepodívá? No a pak mi napíše o půl roku později, že jsem hrozně hezká, romantický příběh žejo. A muj kluk z druháku mi dnes půjčil moc zajímavé čtení (maxim) na fyziku, nejvíc mě zaujal článek Panenství. Muj kluk brzy 20 letý pošukoid, s kterým se scházím už dva roky a něco, třeba s půlročníma přestávkama, zjevně dělá další půlroční přestávku, ale mě je to jedno, stejnak nemá mozek. Dobře, kdyby mi to bylo úplně jedno, nikdy bych to sem nenapsala, ale na některé lidi prostě nezapomenu a s tím souvisí muj další kluk, ale o tom až jindy.

Healthy nut

23. února 2013 v 21:02 writing
Tak jo, asi prostě nebyl nejlepší nápad přežrat se ve vlaku vším možným (obložené kaiserky, sýrové chleby, tuňákový salát, kousek ořechového hřebenu), přijet do Prahy, jít na polívku, v největším mekáči v čr přijít o rozum, namáčet si 5 hranolek najednou v kari omáčce a cpát to do sebe spolu s nuggets, dojídat za sestru Chick&cheese, přijet k tetě, dát si 2 buchty, medajlonky s americkýma bramborama, 5 buchet, jít nakoupit do Billy, večeřet sýry, miiliardu bílého pečiva a olivy a prokládat to oreo milkou a lentilkovou milkou a taky karamelovou. A to byl čtvrtek. V pátek jsem ještě snídala docela v pohodě, ale pak jsem měla polívku, ochutnávka piva v Pilsner urquell pivovaru, miliarda božské kuřecí číny na oběd plus dojídání za bratra, cesta na bowling, milion sladkých pití, milion vlastně hnusných brambůrek, cesta zpět, olivy, čokoláda, 2 kousky pizzy špenátové, 1 šunkový, 1 chilli a 2 nějaké funghi, umírám přejedením a vůbec mi to nebrání jíst u bridget jones dvojky milion sušenek. No a to byl teprv pátek. Dnes je sobota, samým přejedením jsem nemohla ani snídat, dala jsem si až v 9 v praze jablko a kinder pingui, ale pak zase ve vlaku, dvě kaiserky šunka sýr, jogurt s musli, dvě sušenky z biopointu, milka Leo, hroznový cukr, čokoládová pěna, je mi zle a nemohu se hýbat. O půl čtvrté přicházíme k strycovi na narozky - 63 arašídů, brambůrky, krekry, sýry, tři obložené chlebíčky, nekonečně mnoho kousků ořechové buchty od babičky. 20:57 vypadá to, že čekám trojčata, umřuuu.
Velice duchaplně dneska.

There is no elevator to success, you have to take the stairs

20. února 2013 v 23:00 writing
Někdy mám chuť dát několika lidem jednu mezi oči, akorát nemám sílu a nechce se mi, tak na ně kašlu a brečím. Jako dnes. Balím si věci do Plzně stylem takovým, že je vlastně nebalím, protože nevím co. Dneska není Pepa onlline, takže asi konec mého života. Zjistila jsem, že Yoga meltdown má jen 2 levly, takže asi konec mého života. Pepa je tady. Doma budu až v neděli. Nesnáším to. Jako strejdovy narozky, kde sedíme v obýváku, přepínáme programy, nikde nic není, strejda s tatou vypijou napůl tullamorku, já a sestra z nudy sníme všechno a pak jdeme, nebo spíš se jako přecpané koule valíme k babičce, kde máme na druhý den oběd ve stylu bohatá česká kuchyně a pak se vezem domů jako dvě mega koule. Taky nesnáším spoustu dalších věcí a hrozně bych si přála, aby mě vzali na tu nejvzdálenější školu od Frýdku-Místku, já se tam odstěhovala, pracovala bych ve dne v noci, abych na to měla a nezmohla bych se ani na kaiserky ani na vícezrnné chleby, ale byla bych šťastně odloučená od otce, který mě uvádí do depresí a psala bych Dopis otci a pak mu to poslala na adresu gauč před televizí, Skalice 333.
Dnes jsem měla mcflurry s lentilkama a lentilkama, já, odpůrce všeho tamějšího, rozumíš v jak hluboké depresi jsem? Na zítra mám milion kaiserek s kuřecí šunkou, milion ryžových chlebů s banánovou polevou, něco z jídelníčku regiojetu, oběd v Paulovi Na příkopech a večeři u tety šefkuchařky 5hvězdiček. To je docela dost Dašo ne? Zas až takovej anorektik nebudu :-*
Dneska jsem si zapla starý počítač a našla v něm spousty suprovejch fotek, jako třeba špekouni na výletě v tatralandii (comming soon) anebo toto. Mám ji fakt ráda. Jdu se balit, je čas.

Try hard every day

13. února 2013 v 17:17 writing
Jsem blond a je mi skvěle. No, ne úplně moc blond, ale mám blondaté proužky a i to je krása, zlepšilo mi to celý můj život a navíc přišla topshopovská mikina, takže tady tak sedím, s blondatými proužky a novou mikinou a šťastně se chystám rýsovat rys do deskriptivní geometrie, z které nikdy neodmaturuju. Můj život, takhle bonďatě, najednou dává mnohem větší smysl, než kdy dřív. Navíc jsem podle jednoho chlapce z 4.B, hrozně hezká, takže už to neříká jen 13 letý Gabriel (no pry už je mu 15), ale dokonce někdo starší! Jestli to takhle půjde dál, možná konečně někdy najdu někoho ve svém věku. A zítra je svátek všech zamilovaných a já budu... v mekáči, mém nejzamilovanějším místě na světě:P hahaha.

What an aries wants, an aries gets.

6. února 2013 v 15:15 writing
Dnešní škola byla taková, jako by měla být každý den. Poslední hodinu - čtvrtou - jsme psali z biologie na nějaké věci s mrna trna a rrna, ale celé tři hodiny předtím jsem se dívala na Nabokovovu Lolitu a ke konci jsem usínala na rameni mojeho loved one. Mojeho loved one je smyšlená sračka, ale neva. Nevím, co mám dnes cvičit, asiii půjdu oběhnout Skalici. Nikdy neodmaturuju z deskriptivní geometrie a zkrachuju kvůli přihláškám na vysokou a ve finále mě stejnak nikam nevemou. Ufff, ještě že jsem tu výpověď v tom mekáči ještě nedala. Kdybych měla nějaké srdce, bylo by teďka broken. Jediné štěstí je, že jsem tak zahořklá, že se mnou takové věci už ani nehnou. Hahaha. Tata je v Brně a sestra v práci a nemocný bratr sedí celý den u počítače, a já se tady nudinkuju, ale že bych se učila? Pfff.
Nejlepší věci na světě right now:
-nahřívat si každé ráno vodu na mytí vlasů a každé odpoledne vodu na ''koupel''
-tata, který si zvykne na každodenní ledovou sprchu a doesn't care že jeho dcera trpí
-joga meltdown s jillian michaels, mám z toho svaly!:D
-ovesná kaše jablko skořice
-abs mojeho druhého loved one a jeho butt, loved one je opět smyšlená sráča
-maturitní otázky do maatiky
-fall seven times, stand but eight
-už asi jdu něco dělat tak čus


Neverending story part 12

3. února 2013 v 20:26 writing
Zelený tea, borůvkový muffin, banán, kokosový dortík, višňová taška a horká kokosová čokoláda - moje dnešní snídaně v mekáči na školení o bezpečnosti práce a požární ochraně. Plus sýrový toast na cestu domů. Učím se derivace, kterým nerozumím, protože jsem tam 4 hodiny z pěti nebyla. Vlastně se to ani neučím. Pouštím si kousky Friends with benefits a jím. Plán z minulého článku se podařil na jedničku. Pohádali jsme se na téma prezidentské volby, bylo mi doporučeno brát prášky na hubnutí, pak jsem dostala kolenem do lícní kosti a k jídlu mcšunku. Je to kámarád k nezaplacení.