Září 2012

When all you got to keep is strong

26. září 2012 v 19:34 writing
Jím si tady po dvou týdnech teplou večeři a je mi děsně, zjevně v důsledku nedostatku spánku nebo toho, že můj milovaný šefik Martin (který mě obvinuje, že můj fetiš jsou pánské záchody. jeho jsou mcdonalds mikiny, nosí si je domů a nejraději má ty dámské a mě říká buchto(what the hell??)) miluje debilku Lucii. Vstávala jsem dnes 3:40 a včera taky, protože mám super směny 5-7, včera za cheese cake a croissant z mccafe zdarma a dnes za muffin a zelený čaj a teda ještě peníze. Samozřejmě bych tam nešla, kdyby tam nebyl Honza.
Honza je nejlepší, má v omluvence za včerejšek ''Účast na charitativní akci u McDonalds''' razítko McDonald's a Janešíkův podpis, stará se o moji spálenou ruku, drží žebřík na kterém stojím a vaří mi čaj a když zjistí, že nevypláchl ten hrnek, tak ho udělá znova (a to musí jít pro vodu pekně daleko) anebo si zkrátí svou přestávku o 5 minut, protože mu říkám, že mám strašný hlad.
Včera jsem ještě měla 12-19:15 (takže 5-7 a hned pak 12-19:15), protože tam byla kontrola (Baruško já tě potřebuju, potřebuju zkušené lidi - zkus říkat ne někomu, jako je Martin Jaannnnešýk - mission impossible), která prý nakonec dopadla skvěle a jsme skvělí a Martin říkal, jak jsem ho potkala u Čekanky s Lucií, že mě Ondra (jeho šéf) vychvaloval a taky Jirka (Ondrův šéf) že mě vychvaloval, takže mám teď big ego, ale potom odešel s Lucií, takže jsem si snědla mléčnou fidorku a jela jsem domů. Zítra budu na kase, moje poprvé s martinem, exciting žejoo. Měla jsem mít taky v omluvence účast na charitativní akci u McDonald's, ale jsem srab jak sviňa, bojím se paní třídní a tak si tam píšu lékař.
Zítra píšu z deskriptivní geometrie a fyziky. Miluju banánovou corny, banánové chipsy z vegy, banány, banánové přesnídávky a banánový džus. Jsou to moje nejoblíbenější jídla ze všech, může jim konkurovat akorát kokosová corny, kokos v jogurtu z vegy nebo bulka birkis z alberta. Dnes jsem šla po chodbě, skoro jsem u toho spala a byl tam Gabriel a díval se na mě a říkal Pepikovi, který se díval někam úplně jinam - ''Barunka''. Já odbočila do angličtiny, kde jsem si asi v v jednu lehla na lavici u přednášky o Irsku a probudil mě až potlesk v 13:19. Dnešní článek je pointless story, ale jsem moc unavená na to ho mazat, jak bych to jindy určitě udělala a navíc jsem emocionálně narušená.

Dream as big as you want to

22. září 2012 v 23:32 writing
David šel dnes 15 km pěšky do mekáče na 4 ráno, aby tam zjistil, že má až na 12. Já ho zbožňuju, ale v tom přátelském duchu. Od října bude bydlet na slezské s Martinem a půjdeme oslavit moje narozky, ještě s Adélkou a tak, a jeho povýšení a budu u nich spát, máme opravdu skvělé plány. Mám na sobě nejvoňavější mikinu na světě, od někoho, kdo vypije tolik piv, že pak úplně zapomene, že je mu zima. Gabriel si mě přidal do přátel, teď už asi můžu zemřít. Na levé paži mám vypálenou mřížku z koše od hranolek, tohle je můj mclife. Mám maturovat z ruštiny nebo deskriptivní geometrie? Ruštinu potřebuju na VŠE a desku na ČVUT, je lepší VŠE nebo ČVUT? Thank you for you opinion, my imaginary friend.

London trip 2012

18. září 2012 v 22:54 writing
čtvrtek, 6.září
8:15 odjíždíme žlutým autobusem z Frýdku-Místku směr Brno, čtu si článek Rachna Kachna, slzy a nemám k nim daleko. V Brně přesedáme a jedeme dalším žlutým autobusem, tentokrát fun&relax do Prahy, pouštím si na svém monitorku hp a half blood prince a spím u toho. V Praze máme 3 hodiny čas, dáváme kufry do pochybné úschovny a jdem se projít, v 17:30 nasedáme do již třetího žlutého autobusu, který asi v 18:00 konečně startuje a jedem. Sedím u okna a úplně vzadu, vedle Elen. Cesta probíhá poklidně, máme otravnou stevardku, která nás prosí, ať neházíme salámy na zem. Sním všechno jídlo ještě v čr, což se ukáže býti osudovou chybou


Hit me like a ray of sound

16. září 2012 v 0:12 writing
Dneska v mekáči porušili mé právo na přestávku po 4,5 hodinách. Pracovala jsem 8 hodin v kuse, s jednou jedinou přestávečkou, kdy jsem utíkala do skřínky pro banán, asi 3 minuty. Dali mi za to colu zdarma, 200 kč kupon na jídlo a pak jsem si ještě mohla vybrat svačinu zdarma, brala jsem 2 taštičky (sestře a bratrovi) a pětku krevet, ale stejně je budu žalovat, haha. Vlastně mi ještě pak poděkovali. Přežila jsem to jen díky tomu, že tam byl Honzik, kterého, od té doby, co se nechal ostříhat, miluju. Když jsem v 10 odcházela domů, chtěl po mě, abych tam s ním zůstala, že mě za to pozve na pizzu, měla jsem zůstat, žejo? Manažer Martin, ne ten pěkný, si tam plánoval, spolu s dalšími lidmi, kteří nebyli na přestávce, že až ve 12 zavřou, tak si navaří pro sebe, sednou si a budou jíst a že dneska sní i 4 bigmacy (fuuuui). Za všechno může radegast den.
Chybí mi Londýn. Pojedu zpátky. Jednou. Nebo raději poletím, ještě uvidím.
Pořád dokola poslouchám Beyonce a její Halo, cant help myself.
¨

London, i love you

8. září 2012 v 23:22 writing
Londýn je velký a drahý a Vendula šla s Michalem do pubu, kde nemůžu, protože mi není 18 a tak sedím v mekáči a chytám wifi. Mám novou super peněženku, která je velká jako kráva. Nejlepší chvilky tady - první den, lehám si na trávu v greenwich parku, dnes - lehám si na trávu v hyde parku a ještě jedna dnes - lehám si na trávu v st.james's parku. A fotím nebe. Stejně jako minulý rok milujeme marks&spencer potraviny, ale chodím taky do sainsbury's, jelikož tam mají mnohem levnější banány. Vendulka si bude kupovat růžové vlasy v primarku, jestli ještě najde nějaké libry, dnes si koupila batoh panda. Dnes jsme vstaly v 7 a šly běhat do hyde parku. Zítra s námi jde Sonnek, brzy založíme běžecký kroužek. Zítra jdeme do Camden market a pak se uvidí. Potřebujeme koupit dárek profesoru Polčákovi v science muzeu. Je nás na pokoji 6 a nikdo z nich neumí udržovat pořádek, pořád mi dávají alobaly od apetita k mojim věcem. Měla jsem na oběd frozen youghurt, byl drahý jak hovado, ale totally worth it. Jo a pronásledoval nás David, chtěl s námi na drink, Venduli líbal ruku a mě tváře :// Jdu zpátky na hotel, ve 23 máme večerku.

Keep calm and love London

4. září 2012 v 21:57 | barunka |  writing
Ještě osm a čtvrt hodin v práci. Ještě se sbalit. Pak se vyspat. Udělat si svačinu na 24 hodin. Přežít zmíněných 24 hodin v buse. A budu tam. Utrácet libráče za krevetové saláty v marks&spencer. Celkem se těším.

Cap 249 Kč

3. září 2012 v 22:34 | barunka |  writing
Potřebuju tuhle čepici. Máme pěkný rozvrh a nové linoleum na chodbě. Když jsem byla v prváku, chodila jsem kolem nástěnky angličtiny a říkala si - zájezd do Londýna, 7 tisíc, to nikdy nenašetřím. Když jsem byla v třeťáku, dívala jsem se na šesťačku Janu a její černé low converse a říkala si, že bych si taky někdy chtěla koupit tenisky, které vypadají, že jsou za stovku a přitom nejsou. To je vše, pointless story.
Máme v práci hodně zvláštní nové lidi, jako například Xenii - 30 let, 40 kg, 180 cm, bez podprsenky. Dostali jsme ledové čaje gratis, ať tam nepojdeme, ale než jsem se k němu dostala, tak už nebyl ledový ani zdaleka. Pak jsem si spálila ruku o gril.
Potřebuju nějaké hezké písničky na 24 hodinovou cestu busem. Hm?:)))

Nějakej big fucking deal

1. září 2012 v 21:22 writing
One of these days, kdy babička přiveze bábovku a já se na ni vrhnu, pak si dám grilovanej kuřecí špíz, pak další kousek bábovky, pak pečenou zeleninu a pak další kousek bábovky. Teďka je mi zle a nemůžu se hýbat, ale ta bábovka asi stála za to.
Libra má tento rok naprosto nechutný kurz. Loni jsem ji kupovala za 28 Kč a letos budu za 32 Kč.
Mám volný víkend, asi po dvou měsících.
Mám sentimentální chvilku. Myslím na muže svého života. Mn. č.
Je mi smutno.
A proto jdu spát.