Září 2011

go fuck yourself

29. září 2011 v 21:55 writing
Zítra jdu před osmou hodinou za pančelkou třídní, aby mi jako vysvětlila, proč mi nevychází úhel Fí, když to počítám správným způsobem a proč mi vychází ne, není to lichoběžník, když to má být lichoběžník. Možná, moc se mi tam totiž nechce. Začínám číst Harryho Pottra sedmičku a vůbec nevím, proč to dělám, proč se rači neučím lineární rovnice s parametry, nedělám si úkol do deskriptivní geometrie anebo proč se proboha neučím zeměpis, z kterého píšem už zítra. Vendula Pé mě vydírá a nedokáže pochopit, že nepojedu na Čeladnou, protože tam nikoho neznám. Někdo ti dá přednost na přechodu, protože tě miluje (anebo protože jede v autě autoškola a bylo mu doporučeno to udělat?) a potom si o tom povídáte a smějete se, pak ho taky miluješ a pak.... blondýna přichází na scénu. Jednou ji zabiju.

fuck everything, im going to sleep.

27. září 2011 v 21:24 | bara |  writing
Učíme se v zeměpise, že USA během první světové války byly neutrální a prostě se jí neúčastnily. Pak nám řekne, abychom si vyhledali hlavní 2 politické strany v USA a systém voleb, tak si to najdu a pak čtu o USA dále a dočtu se, že USA vstoupily do 1.světové války r. 1917 po potopení britské lodi s američany na palubě. Nevím, jestli mám ještě věřit něčemu, co se učíme v zeměpise. Ve fyzice se zase učíme, že nemáme strkat prsty mezi koule. Taťka spí a já zrovna snad úspěšně dokončila nákup na forever21.com s jeho kreditkou. Předtím než usnul, dal mi radu do života, nevybírat si kluky od hokeje. Jako opravdu si toho vážím, ale možná s tím mohl přijít trochu dříve.

LONDON TRIP

24. září 2011 v 21:51 | barunka |  writing
1.9.
Odjezd linkovým autobusem student agency do Prahy. Sedíme úplně vzadu a je nám špatně, sedí vedle mě dívka s perlou ve vlasech a já se modlím, aby se v Praze změnil zasedací pořádek. Díky bohu se změnil. Jedeme do Londýna a je to nuda.

2.9.
Ve 4 ráno jsme v Bruselu, mají to tam krásné, vystupují asi 3 lidi a jedeme dál. Tak v 8 přijíždíme k eurotunnelu a ukazujeme pánům pasy. V eurotunnelu je nám špatně a modlíme se, ať to rychle skončí. Záchody taky nic moc. Vyjedeme z vlaku a naráz jedeme na jiné straně cesty. Asi po 2 hodinách jsme v Londýně, ale jedem ještě hodinu, přes černošskou čtvrť:D na Victoria Station. Vystupujem, berem kufry a utíkáme za paní profesorkou, ta za pomocí jakéhosi underground pracovníka kupuje celodenní lístky na metro pro všechny. Jedem do hotelu, bydlíme s nepřítelem, k záchodu musíme ujít 40 schodů, za rozbitým oknem nám smrdí kanál a na koberci je spousta chlupů. Ve 12 máme sraz před hotelem a jedeme na Greenwich. Nejdeme se vyfotit k nultému poledníku, protože nám 5 liber přijde příliš. Kupuju mamce pohled s Williamem. Nesnášíme všechny lidi, kteří s námi komunikují, bolí nás nohy, chceme se navzájem zabít. Jdeme tunelem pod Temží, pak dostáváme rozchod, už nevím kde a někam jdeme. Pravděpodobně na Victoria Station do Lushe.

3.9.
Jdeme z hotelu pěšky do Hyde parku, což je asi 5 minut, pak k domu zesnulé Diany, kde u jezera krmím labutě Marks&Spencer houskama, dojdeme k Albert Memorial, pak na nějakou ulici, kde je Harrods, chvíli uvažujeme, jestli si koupíme slona, ale pak jdeme dál. Jsme u Buckingham palace a říkáme si, co to je za divný barák. Později nám dochází, že stojíme u Buckingham palace. Čekáme na changing guards, ale je to nuda - nemají černé čepky z medvídků, ale jen obyč. helmy. St.James's park, pelikáni. Dům Hugha Granta (love actually:P), Trafalgar square - dostáváme PĚT (!!!) minut rozchod. Vylézt na lva zdá se býti nemožné. Jdem na Covent Garden - hodina a půl rozchod - kontrolujem obchody, jdem do Disney shopu, máme hlad, ale nic si nekupujem, protože šetříme. Jsme zničené a sedíme na chodníku. Pak jdeme všichni na Piccadily circus, je to tam under repair kvůli Olympiádě, takže skoro nic nevidíme. Další rozchod - my jdeme na Regents street najít Hamleys. Kupuju hulku lorda Voldemorta za 9 liber a mám 1.dárek pro bratra. Docházíme na Oxford street s cílem najít Primark a Forever21. První vidím topshop, tak si kupuju 3 kalhotky za 10 liber. Vyčerpaná V. mezitím sedí před obchodem na chodníku. Jsme v Primarku a docházíme k závěru, že Primark smrdí. Sedáme na Marble arch a odpočíváme, chlap chce rychlý pohled do mapy, tak mu ho dávám. Jdem pěšky domů. Odpočinem a jdeme na fish&chips za 5.50 - bereme si to do jídelny a barča nám to sní:D

4.9.
Je mi špatně z Fish and chips. Jdem pěšky podél Grand union canal, vidíme kousek London ZOO a vyčerpaní dojdeme do Camden Town Market. V. kupuje tašku s pandou, dostáváme jahodu v čokoládě for free, muž mi ''dělá cenu'' a dává mi mikinu i love london za 10 liber, prší. Bloudíme, máme hlad a bolí nás nohy. Vzdáváme to a jdeme na metro, které je ale zavřené. Je to na nic - máme mapu, ale momentálně jsme v místě, které na ni ani není. Prší a jedem doubledeckerem NĚKAM. Pak jdeme myslím na Oxford street a kupuju si nejlepší košili na světě. Večer jedeme busem (metro nejede - některé stanice jsou zavřené a většinou teda ty, z kterých potřebujem jet) na Victoria Station, chcem do Lushe, ale už je moc večer. Kupujeme jídlo v mekáči, připojuju se na KFC wifi a bratr mi píše, jaké dárky chce.

5.9.
Ráno běžíme do Westminster Abbey, kde máme objednaný vstup na 10:00. Přijdem pozdě. Kupujem v Tesku oběd a BĚŽÍME přes most u Big Benu na druhou stranu. Pak jdem pěšky přes Southwark. Chci jít do London eye shopu, ale evidentně mám smůlu, zastavujem jen když chce pančelka kafe:P Chlapi u Temže dělají úžasné věci z písku - kytaru a gauč a něco myslím ještě. Mají u toho kyblík a napis s kamínků MAKE A WISH. Házím tam několik pencí, ale nějak si zapomínám něco přát. Utíkáme dál. Dojdem k Tate Modern a máme vážný rozhovor na téma - kdo chce jet zítra, poslední den, do Oxfordu. Já a V. jasně dáváme před Oxfordem přednost Oxford street a jsem prostě proti. Pančelkám to moc nevadí a dokonce nemusíme s nima jít dál a můžem zůstat v Tate modern. Do Tate Modern bych určitě ještě někdy chtěla. Několikrát. Jdem přes Millenium bridge, fotíme St.Paul a pak se snažíme najít Okurku. Jsme zničené, ale jdem ještě fotit London bridge. Zase prší a jdem do Tower of london shopu. Kupuju další pohled s Williamem a tentokrát i Harrym a anglickou vlaječku a dokonce už zvládám odpovědět na otázku Do you want a bag? Z Toweru nám naštěstí jede metro a jedem na Victorii - znovu do lushe. Obsluhuje mě Liz a nechávám tam 15 liber. Kupujem sushi za 1 libru a jedem ho sníst do hotelu. JE TO HNUS. (nesnědly jsme to) Pak jedem tradičně na Oxford street, kde si V. kupuje nejkrásnější šaty na světě. Jdeme taky znovu do Primarku, kde už to není tak hrozné, jako předtím. Kupuju si kalhoty za 9 liber a sluneční brýle za libru.

6.9.
Nejedeme do Oxfordu a u snídaně navíc každý dostáváme 30 liber. Na tento poslední den mám tedy jediný úkol - utratit svých 120 liber. Jedem do Natural History Musea a Science musea. Science nás moc nefascinuje. Pak jedem do Lushe (ano zase) a kupujem si oběd v M&S - já salát s krevetama a V. nějaký s fetou. Jedem do hotelu a zjištujem, že klíče jsou v pokoji. Snažím se to svou božskou angličtinou vysvětlit Pedrovi - daří se mi to a náš zachránce Pedro nám odemyká náhradním klíčem. Pak jedem hloupou Piccadilly line (asi tak MILION lidí v každém vagónu) do British Musea. kupuju si tužku s růžovým peříčkem a jsem s návštěvou spokojená. Vendula se dívá na egyptskou expozici a je taky s návštěvou spokojená. Pak jdeme přes New oxford street na Oxford street. Mám pořád moc peněz a nevím, co s nima udělat. Prší a fouká. Asi tak, že deštník je na nic a tak jdeme do starbucks, dávám si karamel hot chocolate a děláme si srandu z Japonky vedle nás. Vlastně celou dobu jsme si ze všech dělaly srandu. Venku pořád prší a fouká a nevypadá to, že by mělo někdy přestat - tak na to kašlem, a rozhodnem se jít s tím, že vlezem do každého obchodu po cestě. Kupuju mamce hrnek s Kate a Williamem, bratrovi doubledecker ve slevě a tričko I love london. Snažím se najít obchod s converskama. Kdybych neměla Vendulu, tak ho nenajdu, protože jsem čumela na úplně jinou stranu. Dávám černou nízkou botu do ruky prodavačovi a říkám mu, že potřebuju velikost 5. Tak mi říká have a sit, tak si sednu a čekám. Pak mi nějaký jinčí donese černé nízké velikosti 5, zkouším si je, miluju je a beru je. Už nemám moc peněz, ale who cares. Vendula si kupuje ve Forever21 další šaty a já řetízek sestře. Chtěla jsem jít na London eye (sama - vendula nechtěla dávat tolik peněz:d) ale bylo hnusně a bylo to daleko, tak jsme nešla. Taky jsme chtěly do Soho, ale.. bylo hnusně. Takže jsme došly domů asi o půl 8, zabalily si a šly spát.

7.9.
Ráno po snídani jsem běžela do samoobsluhy pro marmelády a UK Vogue. Pak jsme jeli naposledy metrem z Paddingtonu na Victoria station - odkud jsme BĚŽELI s kuframa (!!) na zastávku student agency busu. Nechaly jsme se odbavit a šly utratit poslední peníze. Koupila jsem taťkovi čaje a čokoládu a pak jsme šly do Sainsbury's, kde jsme koupily hnusné sendviče na cestu a pití a já ještě za posledních 6 liber UK Elle. Utíkaly jsme na bus a dokonce jsme ho stihly. Pustili nám Fireflies in the garden. Boží film. Když jsme byli kdesi ve Francii, došla mi sms, že je celý tým Jaroslavle mrtvý. Nechápala jsem to a tak jsem rači spala.

8.9.
Dojeli jsme do Prahy v 5:30. Autobus do F-M nám jel 8:30. Šla jsem si před 6tou koupit noviny a bylo mi z toho na nic. Četla jsem rači Harryho Pottra a pila kapučíno zdarma ve student agency čekárně. Na cestě do FM nám pustili zase Fireflies in the garden, ale tentokrát jsem to prospala. Úspěšně jsme dojeli asi o půl 2 do FM a já mohla po týdnu obejmout svého úžasného bratra a konečně jsem se zbavila přítomnosti VENDULY!!:D Největší výhra:P

in 3 words I can sum up everything I know about life: it goes on

22. září 2011 v 19:44 writing
Dnešní písemka, dějepis, otázka první:
Kdo byl hlavní osobností 2.generace národního obrození? (hlavou mi bleskne - easy, Jungmann) Jaké byly její cíle? Jak se je snažila naplnit (2-3 příklady)? Po dočtení si říkám, proč tam je ženský rod, že proboha neznám žádnou ženu, která by mohla být hlavní osobností 2.generace národního obrození. Takže napíšu cíle Jungmanna - oživit češtinu, probudit v lidech zájem o češtinu - a pak tam napíšu, že se je snažil naplnit hodně a hlavně teda svým Česko-německým slovníkem a pořád si říkám, že tahle otázka je hrozně divná a pak odevzdám test, uvažuju a konečně mi dojde, že se ženský rod v druhé a třetí otázce týkal 2.generace národního obrození a ne hlavní osobnosti. Jooo jsem moc chytrá. Dostala jsem za 5 ze semináře z M. Jako (skoro) všichni. Nemám toho pána ráda. Vysmívá se nám, co chceme jít na archu, že nikdy nenaleznem uplatnění. Což je asi pravda, ale nechci, aby mi to říkal. Dneska jsem se zamilovala v autobuse. Do kluka sedícího na lavičce, který později nastoupil a pozdravil mě. Jo, známe se a už docela dlouho, 15.září to byl rok. Jeho vzhled je teďka hrozně breathtaking. Škoda, že teďka je inlove, (nebo jako... chce se vyspat - je to přece jen hokejista) s nejmenovanou blondýnou, kterou nemám ráda již 8 měsíců. Kdybych v druhé polovině srpna nebyla hloupá naivní husa čekající na něco, what is not gonna happen, bylo by všecko mnohem veselejší.
Vendula Petrovská smazala všechny fotky z Londýna, na kterých jsem já. Například u lva na Trafalgar square, u fontány na Trafalgar square, jak krmím labuť u bývalého Dianina domečku, jak mám na obličeji cupcake z Lushe a vypadám hrozně přitažlivě (...), u strážníka na koni a všechny, prostě všechny! Zabiju ji!!! Ne, nesmazala je schválně, ale to nic nemění na tom, že jsem z toho hrozně smutná.

Sometimes, you have to be your own hero.

20. září 2011 v 21:19 writing
Because sometimes, the people you can't live without can live without you.
(Dneska jsme se ve škole dívali na film, kde Jack Dawson líbal Remuse Lupina.)

Delightfully soothing, creamily smoothing

18. září 2011 v 20:43 writing
Tohle te´dka prožívám. Je to srandovní, ono mi to snad aji chybělo během těch dvou měsíců.
Substituce alkanů, chlorace. Při iniciaci dochází k systematickému štěpení vazby a vzniku radikálů. Při propagaci první molekula ethanu je napadena radikálem chloru, vzniká methylový radikál a HCl, potom reaguje methylový radikál s molekulou chloru a vzniká chlormethan a radikál chloru. Tohle se cyklicky opakuje. V části 3, terminaci, je radikál plus radikál=molekula a methylový radikál reaguje s radikálem chloru za vzniku chlormethanu.
Kdybyste nevěděli :D
A taky mám moc ráda ruštinu a věty typu Ja ráda vás viděť. Nechápu jak to může být normální ruská věta, když to zní tak hrozně postiženě česky. Ale hlavně zbožňuju Everytime od Britney.

Stop trying to get attention from those who hurt you

16. září 2011 v 21:16 writing
Každá stránka mého deníku, jestli se tak dá nazvat ten sešit, do kterého jsem psala naposledy před měsícem, je o jednom chlapci. Je to trochu vadné, protože Bára Pačková není nikdy zamilovaná, přece! A když jsou tam napsané nějaké jiné sračky zrovna, tak si stejně pamatuju, jak jsem to psala a myslela na tamtoho. Měla bych jít na operaci mozkových myšlenek. Jo, dneska je 16.9., což je shodou okolností den, kdy jsem tenhle úža deník začla psát, protože jsem potřebovala alespoň někomu sdělit jednu docela choulostivou věc. (kterou za chvíli stejně věděli [a viděli:D...] všichni) Před rokem to bylo moc srandovní. Salon dohola, 10 nových žádostí o přátelství a 5 nových telefonních čísel. V Londýně, cestou z Greenwiche na Tower, jsem se zamilovala do muže v nadzemce a hrozně se bojím, že jednoho dne zapomenu, jak krásný byl. Ale to je jen taková vsuvka bokem. Důležité je, že už mám ve škole první známku. Je to pětka a je z matiky. Vždycky, když vidím na cestě stříbrny VW passat, uvažuju, jak se synovi majitele toho, ve kterém jsem jezdila na projíždky, daří na druhém konci čr a jestli ho baví swingers párty na hotelu. Jak ho tak znám, tak ho určitě baví a to tak, že moc. A z toho mi právě puká srdce, jestli to pořád ještě někdo nepochopil. Ale to se spraví, žeano. Čo bolí to prebolí, říká Miro.

Ooh, baby, baby it's a wild world

12. září 2011 v 20:44 | bára |  writing
Děsný den v děsné škole mi připravil děsně moc povinností a mě je z toho opravdu děsně.
Do strukturovaného životopisu do češtiny jsem si do kolonky praxe napsala ,,Borgin&Burkes, prodavačka''. Nevím, jestli mě pančelka nezabije, ale teďka mi to je zrovna jedno. Mám se vážně špatně a místo připravování se do školy si tady rači listuju anglickým Vogue. Fakt legrační. Musím koupit ještě 3 učebnice a 2 pracovní sešity a mám na to děsivě málo peněz. Taky se neumím rozhodnout, který z nich prostě nekoupím. Jsem nemocná. 6 hodin ve studené škole, pak hodina tělocviku na slunku a pak v tílku sedět na hale u ledu. Jooo, jsem moc chytrá holka. Mám záříjovou depresi. Takové jako... Omg už nejsou prázdniny, omg už nejsem v Londýně, omg už nemám čas číst Harryho Pottra, omg všechny peníze co mám musím investovat do školy, omg nemůžu se ani pořádně vyspat. A pak mám halucinace a mojí hlavou procházejí děsivé a sebedestruktivní myšlenky. Ne jako na sebevraždu. Haha už mám 3 Converse krabice. To je vlastně tak jediná věc (kromě lásky mého bratra) která mi v poslední době dělá radost. V pátek píšeme z chemie. Legrační.

tři zlatí hoši jsou mrtví

8. září 2011 v 16:25 | bára |  writing
Mám hroznou skvrnu na špičce nosu. Vypadá to nanejvýš odpudivě a tak vůbec. Ale dějí se i horší věci, takže jsem hrozně šťastná, že žiju (se skvrnou na nose) a nikdo mě nemusí lovit z Volhy. Jo, poprvé jsem docela ráda, že jsem si jako druhý jazyk dala ruštinu, protože si můžu alespoň něco přečíst na hclokomotiv.ru. Včera kolem 5ti mi psala sestra, že spadlo letadlo Jaroslavle. Dneska ráno jsem si v 5.50 koupila na Florenci noviny, sedla do student agency čekárny a četla jsem. Pak jsem četla ještě další dvoje a pořád jsem čekala, že mi někdo řekne, že to je sranda. Když jsem odjížděla do toho Londýna, netušila jsem, že mezitím zemře někdo, koho mám (několikrát) nalepeného na zdi v pokoji. Mám tady třeba fotku Karla s popiskem ,,Fantastický den včera prožil obránce Karel Rachůnek.'' což je docela hárdkór. Zítra jdu do školy, což taky vlastně není nic v porovnání s tím, že jen tak zemřelo 40 zdravých mladých chlapů, manželů a otců a letuška Elena, která měla právě po svatbě.
Nemůžu uvěřit, že už nikdy na naší modré nebude stát Rachna se svou 4kou na zádech.