Únor 2011

hahaha

27. února 2011 v 22:08 | Bára |  writing
Zrovna jsem chtěla udělat hahahaah-má-takový-veliký-nos-a-je-tak-škaredý akci a vzniklo z toho nee-já-se-na-tu-fotku-nevydrzim-dívat-je-tak-aaaaaaaaaaaaa. Je 22:42 a já nejsem daleko od toho, abych si začla s tou fotkou povídat. Sranda no. Já se přes něj jednou přenesu. Faaaakt. Jen potřebuju čas. Celé odpoledne jsem tady přemlouvala sama sebe k tak heroickému činu, jako je sehnout se pod stůl pro English Grammar in Use od Murphyho, abych zítra z angličtiny a z předpřítomného času nedostala 3-4 jako obvykle. Angličtina je fajn. Koukám na všecko možné v angličtině každý den. Samozřejmě s titulkama, ale když u toho musím psát protokol do chemie, tak je číst nemůžu a stejně tomu rozumím, jenže předpřítomný čas, to je prostě... Tvrdý oříšek.
V září jedem s ježiši-co-budu-dělat-týden-bez-svého-dechberoucně-krásného-občaspřítele holkou do Londýna a uděláme si piknik v Hyde Parku. Jen musím do 21.března sehnat 4 tisíce a zatím mám stovku, ale to se nějak poddá. V pátek jsem byla v pekárně a tvrdě jsem tam pracovala celých 7 hodin a pár minut. V pátek v noci jsem se pořád budila a chtělo se mi brečet bolestí. Jo, ještě mě napadá, nejvíce trapná věc je MHD ZDARMA projekt, protože si musím koupit kartu za 299 korun, což mi zrovna zdarma nepřipadá. A pak ještě něco. Celá příští hokejová sezóna se bude hrát ve VHS, která měla být letos srovnána se zemí, takže si myslím, že město má vážně kvalitní projekty... Jdu se učit. Doufám, že když budu tvrdě studovat, nebudu muset ve svém budoucím životě moc manuálně pracovat.

Jak se to jen mohlo stát?

23. února 2011 v 21:43 | Bára (nebo Sára?) |  writing
V Tesku nejsou puntíkované silonky. Jsem smutná. A zklamaná. Nejde bez nich žít! Nechci bez nich žít.

Je mi zima a chtěla jsem titulek nějakého článku konečně taky česky.

22. února 2011 v 21:29 | Bára |  writing
Zapomněla jsem odůvodnit své tvrzení v dnešní písemce z chemie. Popravdě jsem vůbec nevěděla, jak ho odůvodnit. Taky jsem tam nenapsala sylvín, protože mé geniální druhé já mi při učení se poradilo se to neučit, protože ''to tam určitě nedá''. Chovám se nevhodně v hodinách češtiny a moc mě to mrzí, protože jsem si myslela, že jsem se přes tohle otravné chování pro mě tak charakteristické především v 1. a 2. ročníku GPB již konečně přenesla. Našeho učitele sice nemá rád nikdo, ale to neznamená přece, že mu to musím říkat zrovna já. Měl by si nás nějak získat, třeba nám přinést bonbony. Jenže on rači říká, že ''málokterá žena má obdivuhodnou osobnost'' čímž si mě rozhodně nezíská. 
V pátek budu 8 hodin dělat v pekárně, abych si mohla v dubnu koupit v Praze ponožky s dortíky a zamilovanými paviány a takové další radost-mi-dělající věci. Uvažovala jsem, že nebudu dávat do koblížků marmeládu, abych naštvala spoustu lidí, ale pak jsem to přehodnotila a rozhodla se, že do toho pečiva budu zapékat různá překvapení. Joke? Kdo ví.
sfr

Zítra musím někde v tesku najít puntíkované punčocháče, protože bez nich nemá můj život smysl.

Maybe you should eat makeup so you can try and be pretty on the inside, bitch

20. února 2011 v 20:53 | Bara |  writing
Oděna do růžového trika a růžových tepláků jsem dnes 700 krát přeskočila přes své nové růžové švihadlo. Je to jediná růžová část mého života. Zbytek je šedý, tmavošedý a černý.
Pořád dokola mi hraje v hlavě ''It will be nice to have a blow job, it will be nice to have a blow job'' (více tady). Vymývám si tím mozek, abych v něm zítra měla místo na chemii.
dvbgj
To jsme já:D 

Láska bože láska, kde ťa ľudia berú..

19. února 2011 v 22:06 | Bára |  writing
Nesnáším knihu, o které mám mít referát. Je to sice jen nějakých 90 stránek, ale je to napsáno tak dramaticky a tragicky, až je mi z toho zle. Přečetla jsem zatím 2 ze 3 legend a nevím, jestli byla horší ta první, nebo ta druhá. Na konci té první byli 2 mrtví, té druhé sice jen jeden, ale jeho tělo bylo ve stavu ''nezůstala na něm jediná kost nezlomená''. Tak si vyber. A hrozně mě štvou ty náboženské motivy tak četně se tam vyskytující.  Jo, můj život je teďka hrozně vzrušující. V pátek večer dělám referát do výtvarky. V sobotu večer čtu povinnou četbu a luštím křížovku v Joy. Dneska jsem vstávala v 7 a jela do Havířova koukat na svého 42 kilového bratra, jak své maximálně 30 kilové protihráče schazuje jak kuželky. Jeden dokonce brečel. Bratr ale vždy jen tak lehce, žádné mega hity... Prostě se jich jen dotknul a oni padali. 

breakfast
Jsem rozhořčena teplotou v tomhle pokoji, která mi nedovolí převléknout se do spacího, aniž bych umrzla, sněhem na střešním okně nademnou, fakty, že doma nemáme švihadlo a že se zítra budu muset učit. Nonstop (!!!!)
Baj bičis. Jdu se kompletně vystrašit třetí povídkou o krucifixu a pak se pravděpodobně uberu ke spánku.

Baby it's all or nothing now.

16. února 2011 v 20:31 | Bára |  writing
Přijde hokejista do cukrárny a ptá se: Prosím Vás, máte srdíčko s nápisem JSI MOJE JEDINÁ?
- Anoo.
- Tak si vezmu 10 kusů.. 
(true story)
......
Mám asi čtvrtý den za sebou teplotu a pocit, že mi každou vteřinu rupne hlava. Mám podezření, že se mi zvětšuje mozek a tlačí na lebku (....) ale nikoho moje problémy nezajímají, tak je přehlížím taky a chodím normálně do školy. Zarezervovala jsem si lístek na Prague City Festival. Zítra si pro něj jdu na halu. Jestli přes den nějak seženu 3 stovky. Ještě ale nevím, jestli ho nebudu muset později prodávat... Such a cruel life! 
srh

Music is eve-ry-thing to me. Thats all I can say.

14. února 2011 v 22:26 | Bára |  writing
Jestli nebudu toho osudného června na stejném místě, jako ten skoro čtyřicátník z videjka, tak se na to vykašlu a utopím se na vodáku.
Kdyby mě alespoň někdo podporoval! Jenže mamka mi říká ''nevím co ti na to říct'', taťka mi rači vůbec nic neříká, moje sestra říká ''vždyť tady přijedou zas'' a Vendula ''opovaž se tam jet!!! budu tě vydírat!!''. A na ticketportal je už jen 2500 lístků s tím, že včera jich bylo 3500. Na facku.

I'm sure everything will be ''OK'' but I'd prefer it to be awesome!

10. února 2011 v 20:45 | Bára |  writing
Nějaký někdo, koho skoro ani neznám, se mě zeptá, jak je a já mu napíšu, že všecko je fajn a přitom se tady chvílema válím po koberci a jindy zase chodím po stole, protože nic není fajn! Dokoukala jsem čtvrtou sérii Desperate Housewives a najednou v páté je všecko už jinak! Proč má Gabriel takové tlusté děti? A proč je Carlos pořád slepý? A Lynette už nemá takové krásné vlasy jako před rakovinou, protože jí vyrostly mnohem škaredější a ta čupka Daniel si vzala Benjamina, protože si řekla, že už má dost všech těch večírků na universitě v Miami a vzala si právníka Lea a chtějí vést spořádaný život. Říkám si calm down, vždyť to nijak neovlivňuje tvůj život, ale hrozně to ovlivňuje můj život, protože akorát vidím, že můj život nedopadne tak, jak chci, aby dopadl, ale nějak úplně jinak a zestárnu sama, zlomená a škaredá! A aby toho nebylo málo, tak se Delfino rozvedl se Susan, což je humus. Nesnáším rozvody! Manžel a manželka si myslí, že oni jsou obětí tohohle všeho a sobecky ignorují všechny lidi okolo, které to ničí. Dnes jsem leštila 2 hodiny dvě střešní okna a výsledek? Jsou špinavá, samozřejmě! Jo, taky nám zase neteče teplá voda a když jsem se dnes sprchovala, tak jsem málem brečela. Je to docela hardcore. Taky mi nejde megavideo a hrozně mě bolí břicho, protože jsem snědla 2 hrnky šlehačky smíchané se zdobením na perníky od doktora Etkra. Na ikea.com jsem konečně našla své vysněné zrcadlo, ale to je mi teďka docela na nic, protože na něj nemám peníze. Když jsem je měla, byla všude jen samá hnusná zrcadla. Je to za trest, vážně! Mimochodem už asi 3 měsíce chci být blondýna, ale pořád nemám peníze, protože si musím platit sama první zálohu na vodák. A tata mi říká, že budem mít teďka chudší období, protože se teď moc nestaví a já nechápu, proč si teda nemohl vybrat práci, kde jsou stabilní výdělky po celý rok, protože já už jsem zvyklá na určitý životní standart. Taky se musím učit na všecky úžasné testy příštího týdne, kterých se faakt nemůžu dočkat. Budu si muset svůj pokoj na nějakou chvíli přetvořit na továrnu na taháčky, protože jinak to asi nezvládnu. Jo a v sobotu je poslední zápas mužů v sezóně a jestli tam přijde takový ten, který není hoden mé lásky, tak asi umřu a jestli tam nepřijde... Tak asi taky umřu.

Life's a bitch. Deal with it.

7. února 2011 v 22:29 | Bára |  writing
Provedla jsem očistu našeho baráku. Vážně to už potřeboval.
Nejdůležitější asi bylo, že jsem náš obývák konečně zbavila vánočního stromku a to tak, že jsem ho nemilosrdně vyhodila na terasu, poté dotáhla ke garáži a tam sekyrou zbavila větví a uložila jeho ostatky do kotelny. Taky jsem konečně vyhodila cukroví! A čokoládové mikuláše s minimální trvanlivostí do začátku r. 2009. A zkažené věci z ledničky. A sestřin odpadkový koš (plesnivé rohlíky bohužel nechyběly...) Tatik říkal, že je zahanben, že jsem to všecko musela dělat sama a že je na mě pyšný. Přesně tyhle 2 pocity jsem v něm chtěla vyvolat.
Náš dům teď vypadá hrozně krásně. Jsem na sebe fakt pyšná.
Všecko jsem to dělala jen proto, že dělání všecky smutky zahání.
Jdu si číst 'Jak lépe kreslit'. Baj bičis ;]
vdavg
Ju giv it ol bat aj vont mor...... :[
Wif or wifaut juu.. Aj kent lyv, wif or wifaut juuu... Ooooo.. ooooo.. Wif or wifaut ju.

Sometimes the best way to get over someone is to get under someone else.

5. února 2011 v 22:05 | Bára |  writing
Uběhlých 50 dní v kostce:
  • 1.den - zamilovala jsem se do někoho, kdo rozhodně není hoden mé lásky! 
  • Přibrala jsem 3 a půl kila. Chtěla bych podotknout, že ne kvůli těhotenství. Prostě jen tak. Ze smutku.
  • Asi po 20ti dnech mi bylo fajně, myslela jsem totiž, že už jsem v pohodě.
  • cca 31. den - viděla jsem ho. Toho, který není hoden mé lásky. Měl na hlavě helmu a dělilo nás plexi. I přesto jsem zjistila, že opravdu nejsem v pohodě.
  • po dni s číslem 31 jsem začala plánovat svůj život u protinožců.
  • Myslela jsem, že jsem se přes něj už přenesla. ( Jak naivní jsem byla ! )
  • Den 50. Viděla jsem ho. Jeho úžasné nohy nacpané v jeho riflích, které se fakt těžko sundávají přes paty a jeho úžasný zadek nacpaný tamtéž. Má nějaké delší vlasy.  Už nemrká a ani se neusmívá. Vlastně si mě vůbec nevšímá. Došlo mi, že já se přes něj nepřenesla... To on se přenesl přes mě.
  • Jdu brečet :D (ačkoli mi to Sined, kterému zrovna líčím svá trápení, striktně zakázal)

Teďka mi snad zbývá jen vyzkoušet to z nadpisu. Joke. Nechci. Jen zhubnu 3,5kg a všecko bude v cajku jako kdysi.

Just move on, it's the past, life's not perfect & nothing lasts

1. února 2011 v 23:10 | Bára |  writing
Takhle si taky jednou budu fotit nohy u moře. Bude to určitě nějakým nechutně drahým Nikonkem. A za mnou bude stát můj báječný učitel surfování. Jak já se na tyhle věci těším:D Ale všecko má svůj čas a teď je na čase jít spát a zítra zase naučit se chemii, triliardu brouků a 6 tisíc motýlů na poznávačku do Bi. Je toho na mě sice nějak moc, ale mám zrovna takový krásný pocit, že dokážu všecko, co budu chtít. Když budu opravdu chtít.