Leden 2011

Něco si vezme, něco zahodí, JEN TAK, JAK JEHO SRDCE BUŠÍ.

31. ledna 2011 v 19:30 | Bára |  writing
Jsem v hajzlu. Jsem zamilovaná, ale možná bych to spíš zamilovaností ani nenazývala, protože když je někdo zamilovaný, tak je šťastný, usměvavý, bezstarostný a přeje si, aby to nikdy neskončilo. A já si nejvíc ze všeho přeju právě to, aby to skončilo a to co nejdřív, abych mohla znovu normálně žít, protože tohle mě hrozně vysiluje a nebaví mě to a je to největší humus co znám a asi se odstěhuju na druhou stranu zeměkoule, kde nemají ani jeden hokejový stadion v okruhu nejméně 200km, začnu se věnovat chovu klokanů, stanu se surfařkou a asi ještě lesbou. 


I believed in love once - and love failed me.

27. ledna 2011 v 23:00 | Bára |  writing
Neumím biolku, ačkoli jsem se to opravdu naučit chtěla. Mám divné zápisy jako ''ruměnice pospolná - neustále souložící pod lípovými stromy''. Ležím v posteli a uvažuji, jestli dole chodí zloději anebo jestli to je tata. Je to na nic, potřebuji do koupelny a bojím se. Dneska se stalo něco, na co jsem se psychicky připravovala víc než měsíc. Přesně jsem věděla, co udělám, až se to stane. Měla jsem perfektně natrénovaný pohled ''You are such a dickhead''. Jenže something went wrong a teďka mi jebká v hlavě víc, než kdy dřív a jsem totálně... FUCKED. Jop, za měsíc to zas bude v cajku, já vím. Sined chce vyhrát cenu za nejkrásnější doprovod a tak mě pořád přemlouvá, ať s ním jdu zítra na nějaký byt na Slezskou. Joke. Ta první část. Moc se mi tam nechce vzhledem ke skutečnosti, že bych tam znala jen jeho. A navíc jsem ve špatném psychickém rozpoložení a vůbec nemám chuť dívat se na opité lidi. Potřebovala bych tak 15 stovek na kadeřnici. Zrujnuje mne to.
taj mahal
Doufám, že někdo na mou památku taky někdy postaví něco tak velkolepého jako nechal Šáhdžáhán postavit své manželce, která zemřela při porodu jejich 14. dítěte. Můj manžel architekt. Třeba.

I love you. You love her. Fuck this shit.

24. ledna 2011 v 21:37 | Bára |  writing
Dneska omdlel Albert v hodině čj a všichni jsme se smáli, protože jsme si mysleli, že prostě spadl z židle. Polčák byl v šoku a říkal, ať jdu pro Míšu, tak jsem jak blázen běžela do jeho kabinetu, ale tam nikdo nebyl. Pak jsme s Leňou sehnaly p.p.Michalíkovou a šly zpátky do třídy. Albert už byl v cajku. Asi nejzábavnějších 10 minut čj všech dob. Mám hrozně zasekaný internet a nechápu proč, když mám vpravo dole napsáno ''síla signálu: vynikající''. Jednou budu žít v domě ve tvaru jahody, budu si vozit prdel v bmw m6 a na nákupy se svou zlatou kreditkou budu chodit každičký den. A všichni mi budou zpívat ''jsi vyjebaná zlatokopka''. Samozřejmě by se mi taky líbilo nežít v domě ve tvaru jahody, nemít bmw m6 ani zlatou kreditku, ale musela bych mít milujícího muže, jenže s tímhle opravdu nepočítám, protože láska mě nemá ráda. Můj prapradědeček Leonard odešel do války ( první světové ) a už se nevrátil. Ne že by to s tím nějak souviselo, jen jsem si teď vzpomněla, že mi to dneska říkala mama. Alžbětka je nemocná a nebyla ve škole. Jen sedí doma. Nebo leží. Tata balí prodavačku z Billy. Nevypadá to, že by se mu to mělo povést, ale ukecal ji, aby začali do Billy zase dovážet ten nejlepší salámek na světě. Taky mi říkal, tata, že mám přijít zítra na halu a že můžu během tréningu sedmáků osmáků bruslit, že jich tam vždycky chodí 5 a půl. Problém je v tom, že nechci být na ledě s někým, kdo o mě má takové mínění, jako oni. Achio. Hanysek dostane napomenutí třídního učitele a samé jedničky. A taky mi říkal, že se ho nějací pofiderní muži na cestě mezi halou a 6.zš ptali, jestli nechce nějaké zboží za super ceny. Možná mu seženu pepřový sprej. A já chci vlasy barvy dětské blond a mám se fajn, ale jen proto, že jsem měla ve vaně milion nejúžasnější lush pěny na světě. Jinaaač je všecko špatně...

Řekni to obrázkem

23. ledna 2011 v 22:46 | Bára |  writing
fHmmmmm. Nedaří se mi. To je asi vše co bych řekla k problematice tohoto problému.

I know you get me so I let my walls come down, down

11. ledna 2011 v 22:13 | Bára |  writing
sg
Chtěla bych takové zimní boty jako odměnu za to, že jsem se včera učila 7 hodin chemii, dneska budu usínat pod učebnicí češtiny a zítra se budu učit matiku takových 6 hodin určitě. Jo? Půjde to?

Do not be racist, hate everyone

9. ledna 2011 v 22:42 | Bára |  writing
j
Ležím tady na posteli jako mrtvolka a poslouchám Love Hurts a píšu tady jen proto, abych se nemusela učit chemii. Umím zatím jen obecnou charakteristiku Pé dva prvků, což je docela málo vzhledem k tomu, že to je třičtvrtě A4ky a mám jich umět 7. Naštěstí na to mám ještě celý zítřek, ale stejně to je trošinku nad mé síly zvládnout se naučit na všecky testy příštího týdne. Uvažuju, který den zaspím nebo jestli rači nezůstanu doma celý týden. Problém je v tom, že to neudělám, protože jsem nikdy nevyužívala benevolence tatínka a maminky a nehodlám to dělat ani teď.
Jsem unavená a zničená nešťastnou poněkud povrchní láskou k zájem již neprojevujícímu milovníku žen. Ou craaaap. To jsem hezky řekla. Jdu rači spát.

I will be alright, just not tonight.

5. ledna 2011 v 23:04 | Bára |  writing
Přijet domů ze školy ve čtvrt na 11 je hrozně příjemné. Měla bych se učit na zítřejší písemku z jazyka ruského, ale na to se pravděpodobně vykašlu a zítra ráno náhodou nevstanu anebo to ponechám osudu. Teď se učit stejně nemůžu, protože musím věšet prádlo a pak jít dolů pohledat v našem rodinném albu fotku mě a 17ti letého hokejisty (Jo, už zase hokejista, ale já za to nemůžu!!! Neměla jsem vyrůstat v tomhle prostředí), který hrál dnes za Nový Jičín, jak jsme spolu před cca 9ti lety navlíkli na větev stromu tvárnici, chodili jsme s tím po zahradě a říkali jsme, že to je naše ryba. Taky jsme se stříleli pampeliškama. Jsme prostě velcí kámoši, on o tom vůbec neví a já o tom nevěděla do včerejška, kdy mi taťka řekl, že to je on. Zrovna jsem zjistila, že ta fotka neleží zapomenutě někde v útrobách naší skříně s fotkama, ale visí mi na stěně vedle Carey Price(ho) a fotky ze svatby mých rodičů. Jde na ní úplně vidět, jaká jsem byla krásná blondýnečka.
Dneska jsem byla od čtyř do čtvrt na 10 na hale, pila čajík, otírala se o topení, koukala na svého kdysi kámoše jak ničí frýdečáky, hrála karty, jedla, marně hledala na ledě při tréninku dorostenců Někoho krásně urostlého, prala se s bratrem, nadávala sestře a čekala na tatíka, až se vrátí ze Vsetína. Idylka. Pak jsme jeli do Tesca a tam jsem si koupila šaty za 150 korun, do kterých budu muset zhubnout své těhotenské břicho a taky si do nich budu muset pořídit prsa.
Jo, jinač se mám strašně a asi budu muset začít dělat nějaké dobré věci, aby se nějaké dobré věci začaly dít. Prostě karma:D Jinak zdechnu. Což mi připomíná, že ani nemám čas dívat se na My name is Earl :(
Všecko jde prostě do sraček poslední dobou. Ale věřím, že se to zpraví a zase bude dobře.