Spend your time loving your life.

25. října 2017 v 19:30 |  writing
Dnes jsem si z ničeho nic vzpomněla na určité lidi z mé minulosti, které jsem už několik let neviděla, ale chtěla bych na ně náhodou narazit, aby viděli jak jsem krásná a úžasná, a to mě přimělo přečíst si archiv tohoto blogu.

Minimálně čtyři lidi to jsou. Moje lásky ve velkých uvozovkách, prostě jsem pro ně kdysi měla velkou slabost a takové věci jsou stejnak asi věčné i přestože někteří z nich jsou bezmozci anebo přestože jeden z nich by mě asi ani nepoznal, že jo?

Archiv tohoto blogu mě, zdá se, nikdy nepřestane bavit. Je to skvělá studnice vtipných příběhů. Samozřejmě taky smutných příběhů až hodně smutných příběhů, ale takhle s odstupem je to snesitelné.

Uděláme trošku update. Jsem na VŠE, dělám magistra v oboru Mezinárodní obchod, vedlejší specializaci mám Financial Accounting and Corporate Financial Management a moje sestra s rodinou bydlí v Praze, vzrůšo!

K tomuto přemýšlení o chlapcích mého života mě dnes přiměl jeden chlapec z práce. Dělám teďka v Commerz Systems v JAVA týmu, přestože neumím nic IT, jsem Tester a tenhle chlapec z práce to je Developer v našem týmu a je hezkej (což je dost zvláštní, vzhledem k tomu, že je to ajťák aka jedinej krásnej člověk u nás v práci) a krásně se usmívá, když se usmívá, což moc často není, ale v tom je právě ta krása.

No a dneska na mě promluvil něco pracovního a když to říkal, tak mi vzrostla tělesná teplota tak o 5 stupňů a pak jsem velmi pubertálně přemýšlela nad tím, jestli se opije na vánočním večírku a jestli si se mnou bude povídat. (a další věci:-D)

Abych vše uvedla na pravou míru, jsem jaksi zadaná a tady těmihle myšlenkami o chlapcích to nechci nijak narušovat, jen si tím dělám tu nudnou práci trošku zábavnější.

Dneska jsem se měla učit. Semestr se dostává do kritického okamžiku 7.-8. týdne, což znamená průběžné testy. Mám toho hrozně moc, ale blog je blog a platonické lásky jsou platonické lásky a když přijdou na mysl po takové době, tak se jim prostě chci trošku věnovat haha.

Hmm to by pro dnešek stačilo. Jdu si udělat něco k jídlu a pak na Gilmorky. Eee teda učit se.
 

Make Your Dreams Happen

23. ledna 2017 v 2:37 |  writing
Jsem v Kanadě, už 22 dní a píšu jiný blog, ale to asi všichni víte!
Kdyby náhodou ne, tak je to maplebarka.blogspot.ca
Moc se mi líbí moje škola, Ivey Business School, poprvé se v ní začalo učit v září 2013 a taky podle toho vypadá! Je krásná.
Mám hrozně ráda svého učitele Davea Simpsona, je to bývalý profesionální hokejista (ach ti hokejisté!).
V sobotu jedu na Niagárské vodopády. Moc od toho nečekám, snad ale aspoň nějakou hezkou fotku haha!
Je opravdu hodně zvláštní nepracovat a jen se flákat.
Je taky zvláštní nikoho tady neznat a budovat si svou reputaci "od nuly".
První víkend v únoru jedu přes noc busem do Ottawy, kde dorazím v 6 ráno, budu mít pár hodin na prohlídku města a na snídani - plánuju lívance se slaninou a javorovým sirupem - a pak po poledni jedu směr Montreal. Montreal, město mých pubertálních snů, nemůžu tomu uvěřit. Už mám kompletní plány, co všechno tam sním - slavný sendvič se "smoked meat" a poutine a pak spoustu tamějších bagelů. No a v sobotu 4. února jdu na NHL do Bell Centre. NEMŮŽU TOMU UVĚŘIT, že se to fakt děje. Tak hrozně jsem si to kdysi přála. Mám z toho fakt radost. A pak v neděli pojedu na pár hodin do Quebec city - tam plánuju další poutine - a pak večer nočním busem zpátky do Londýna, kde dojedu v pondělí v 10:20AM a ve 2:10PM mi začíná hodina, haha.
A ten víkend potom začíná dvoutýdenní volno. Mám tolik nápadů, kam jet, ale potřebuju to provést as low cost as possible. Jako nejlevnější varianta - ale zároveň někam za teplíčkem - se jeví letenky Detroit - Miami, tak uvidíme!


Chybí mi nějací lidé a je to docela "tough" být na 4 měsíce "sám" - sice v obležení ostatních lidí např. v klubu, ve škole atd., ale ve skutečnosti sám, protože tady není nikdo, kdo by vás znal.