One day you'll leave this world behind so live a life you will remember

27. dubna 2018 v 19:40 |  writing
Dneska jsem se rozbrečela nad instagramovými příspěvky o sebevraždě Aviciiho. Než zemřel, ani jsem nevěděla, jak vypadá. Jeho písničky jsem sice znala, ale jen od slyšení. A dneska nad ním brečím. Moc se mi to nehodí, protože bych měla psát diplomku a dělat další školní věci. V souvislosti s tou jeho smrtí se mi vybavuje smrt mého taťky. Ten samozřejmě nezemřel "na sebevraždu", ale stejně na to myslím. Skoro každý den. Většinu dní statečně, ale pak přijdou dny, jako je zrovna ten dnešní, a z očí mi padaj slzy jako hrachy.

A to je všechno. Protože jak to píšu, tak ještě víc brečím. A to nemůžu, protože mám práci. Papa.
 

Spend your time loving your life.

25. října 2017 v 19:30 |  writing
Dnes jsem si z ničeho nic vzpomněla na určité lidi z mé minulosti, které jsem už několik let neviděla, ale chtěla bych na ně náhodou narazit, aby viděli jak jsem krásná a úžasná, a to mě přimělo přečíst si archiv tohoto blogu.

Minimálně čtyři lidi to jsou. Moje lásky ve velkých uvozovkách, prostě jsem pro ně kdysi měla velkou slabost a takové věci jsou stejnak asi věčné i přestože někteří z nich jsou bezmozci anebo přestože jeden z nich by mě asi ani nepoznal, že jo?

Archiv tohoto blogu mě, zdá se, nikdy nepřestane bavit. Je to skvělá studnice vtipných příběhů. Samozřejmě taky smutných příběhů až hodně smutných příběhů, ale takhle s odstupem je to snesitelné.

Uděláme trošku update. Jsem na VŠE, dělám magistra v oboru Mezinárodní obchod, vedlejší specializaci mám Financial Accounting and Corporate Financial Management a moje sestra s rodinou bydlí v Praze, vzrůšo!

K tomuto přemýšlení o chlapcích mého života mě dnes přiměl jeden chlapec z práce. Dělám teďka v Commerz Systems v JAVA týmu, přestože neumím nic IT, jsem Tester a tenhle chlapec z práce to je Developer v našem týmu a je hezkej (což je dost zvláštní, vzhledem k tomu, že je to ajťák aka jedinej krásnej člověk u nás v práci) a krásně se usmívá, když se usmívá, což moc často není, ale v tom je právě ta krása.

No a dneska na mě promluvil něco pracovního a když to říkal, tak mi vzrostla tělesná teplota tak o 5 stupňů a pak jsem velmi pubertálně přemýšlela nad tím, jestli se opije na vánočním večírku a jestli si se mnou bude povídat. (a další věci:-D)

Abych vše uvedla na pravou míru, jsem jaksi zadaná a tady těmihle myšlenkami o chlapcích to nechci nijak narušovat, jen si tím dělám tu nudnou práci trošku zábavnější.

Dneska jsem se měla učit. Semestr se dostává do kritického okamžiku 7.-8. týdne, což znamená průběžné testy. Mám toho hrozně moc, ale blog je blog a platonické lásky jsou platonické lásky a když přijdou na mysl po takové době, tak se jim prostě chci trošku věnovat haha.

Hmm to by pro dnešek stačilo. Jdu si udělat něco k jídlu a pak na Gilmorky. Eee teda učit se.